Aby vaše prezentace nedopadla špatně

Jedním z klíčových faktorů, které ovlivňují náš úspěch či neúspěch v zaměstnání či podnikání, je schopnost umět prezentovat. A pokud jste na tom stejně jako já, tak vás to ve škole nenaučili.

Moje první velká prezentace pro mě byla velmi stresujícím zážitkem, jenž se mi doslova vryl do paměti. A to i přesto, že jsem za sebou měl snad stovky nejrůznějších jednání a zdaleka jsem nebyl začátečník.

Pracoval jsem tehdy jako komoditní manažer v mezinárodním řetězci. V místnosti, kde se prezentace konala, sedělo přibližně patnáct lidí. Většinou to byli různí ředitelé, které jsem velmi dobře znal.

Ale faktory jako důležitost dané události, složení auditoria či moje přání, aby to dopadlo dobře, ve mě vyvolávaly stres, trému a nervozitu. Musím se přiznat, že to tenkrát nedopadlo vůbec dobře.

Během diskuse na ostravském eBF mě napadlo, že pokud jsem s prezentací měl problémy já, může být takových lidí více. Pokud patříte mezi ně, bude vás jistě zajímat sedm zaručených tipů na to, aby vaše veřejná vystoupení dopadla dobře.

Jak vstoupit na scénu

Všichni víme, že první dojem je důležitý a že si jej utváříme během několik vteřin. Jak tedy vstoupit na scénu a udělat dobrý dojem?

  • Zkontrolujte si zevnějšek a jděte sebevědomě doprostřed před své publikum. Neschovávejte se někde v „koutě“.
  • Zastavte se před auditoriem a „ukotvěte“ se – stůjte vzpřímeně, pohledem se přesvědčte, že všechny účastníky vidíte a že oni také vidí vás.
  • S úsměvem na rtech navažte oční kontakt s publikem a poté teprve začněte mluvit.
  • Vaše první slova by měla být: pozdrav, oslovení a představení se (tzv. P-O-P).
  • Začněte něčím, co upoutá pozornost či vzbudí zájem publika. Řekněte, o čem budete hovořit.

Jak navázat první kontakt

První kontakt nejlépe navážete vzájemným pohledem do očí postupně s každým účastníkem. Oční kontakt s účastníky je nejsilnější neustálou vazbou, kterou prezentující má.

Oči

Jeho pomocí sledujete zájem publika, v průběhu prezentace udržujete jeho pozornost, vnímáte jeho souhlas či nesouhlas, porozumění řečenému, zjišťujete zájem reagovat.

Váš pohled by neměl být příliš upřený, ale ani příliš krátký. Pokud s daným účastníkem nehovoříte přímo, neměl by být oční kontakt delší než tři vteřiny.

Svůj pohled byste měli rovnoměrně rozdělit mezi všechny účastníky, jinak by někdo mohl mít pocit, že jej opomíjíte nebo naopak, že jste se na něj zaměřili.

Pokud je v sále více účastníků, rozdělte si je do několika skupin a pohledem kopírujte písmeno M. Členové jednotlivých skupin budou mít pocit, že se díváte přímo na ně.

Jak se pohybovat a co dělat s rukama

Přirozený pohyb a gestikulace k prezentaci patří. Dodávají jí dynamiku, upoutávají pozornost auditoria a především doplňují verbální projev. Gesta dokážou působit na emoce posluchačů a přispějí k zapamatování řečeného. Jakékoliv pohyby však nesmějí být příliš rychlé, protože by to rušilo pozornost.

Základem je přirozený vzpřímený postoj na šíři těla, kde ruce máme složeny před sebou (prsty jedné ruky jsou položeny v dlani druhé) a to přibližně ve výši pasu.  K posluchačům stojíme čelem. Případně, především když kladete otázky, můžete být mírně nakloněni dopředu směrem k posluchačům.

Gesta je nutné přizpůsobit velikosti prostoru. Prezentující není socha, a proto se nebojte udělat pár kroků k publiku a zase zpět.

Pozor, neukazujte prstem na konkrétní osobu, neproplétejte prsty, nedávejte ruce v bok či před sebe, pánové případně do kapes, neskládejte je na prsa, nepohrávejte si s tužkou ani se neopírejte o flipchart. Vše je řeč vašeho těla, která vypovídá o tom, co se ve vás odehrává.

Důležité je rovněž respektovat intimní osobní zónu. Tu máme každý jinak velkou, ale obvykle bývá do cca 60 až 80 centimetrů od našeho těla.

Pozitivně je vnímáno otevřené gesto rukou – dlaně jsou otočeny směrem vzhůru a směřují dopředu. Dáváme tím najevo svoji otevřenost a dobré úmysly.

Vzdělávejte se, získáte sebedůvěru

Osvědčeným způsobem pro získání sebedůvěry je neustálé vzdělávání se. Vyberte si a PŘIHLASTE se na seminář.

Jak neuspat publikum

Představte si, že schopný řečník stojí 45 minut na jednom místě, a i když je jeho hlas dostatečně silný, je ho dobře slyšet, tak účastníci ztrácejí pozornost a klíží se jim víčka.

Co může být příčinou toho, že posluchači občas usínají?

Kromě absence pohybu to může být monotónnost, nedostatečná či žádná práce s hlasem – změny rytmu, síly a barvy hlasu, modulace či absence gest.

Působivé prezentace nedosáhnete bez patřičného hlasového podání, tj. bez správné práce s hlasem a správné výslovnosti/artikulace.

  • Síla hlasu – ke zdůraznění toho, co říkáte, můžete zesílit i ztlumit hlas. Přidáte řečenému na dramatičnosti.
  • Výška tónu hlasu – chcete-li tomu, co říkáte, dodat vážnost, použijte hlubší hlas. A naopak, věci méně důležité můžete říci vyšším hlasem a rychleji.
  • Tempo a rytmus musí být proměnlivé a ne monotónní, ne příliš rychlé či pomalé, zkrátka adekvátní. V případě větší skupiny mluvte raději pomaleji a dostatečně zřetelně.
  • Vhodné přestávky – chvilka mlčení či pomlka je skvělým nástrojem řečníka. Přestávka, kterou uděláte například za řečnickou otázkou, je velmi dramatická. Dodá danému okamžiku jistou dávku napětí. Pokud však nepřijde adekvátní odpověď, tak jako řečník ztrácíte body.

Jak vtáhnout posluchače do hry?

Interakce s publikem patří mezi základní stavební kameny úspěšné prezentace. Je předpokladem zjištění jejich potřeb a zájmů. A jaké jsou možnosti zapojení účastníků?

Jedná se o:

  • zjištění jejich zkušeností,
  • ověření postoje k dané problematice,
  • využití nápadů, námětů a myšlenek,
  • ověření souhlasu s tím, co jsme prezentovali.

Typy zapojení

  • Neverbální prvky – oční kontakt, mimika, gesta či pohyb těla.
  • Verbální interakce – kladení řečnických otázek, psaní na flipchart či tabuli, využívání textů a obrázků na snímcích či jiných materiálech.
  • Interakce s odezvou účastníků – kladení otevřených či zavřených otázek, skupinové diskuse, brainstorming, cvičení, soutěže, kvízy či testy.

Jak pracovat s trémou

Tréma není ničím negativním a pokud byste ji nepociťovali, bylo by to špatně. Přiměřená dávka trémy zvyšuje váš výkon.

Je to přirozená emoce vyplývající z našich nevědomých či podvědomých vrstev osobnosti. Dále vyplývá z obavy, že neuspějeme. Její intenzita a délka je různá a roste s velikostí auditoria či důležitosti daného okamžiku.

Možná již sami víte, že je úplně něco jiného jednat s partnerem za stolem, něco jiného je postavit se na poradě oddělení a promluvit, a úplně jiná disciplína je stoupnout si před 25, či dokonce před 100 lidí, nechat se natáčet či mluvit do kamery.

Trému je nutné držet pod kontrolou. Pokud nechcete, aby se vám třásl hlas, klepala kolena, vysychalo vám v krku, váš pohled a hlas byl nejistý, tak si svou prezentaci dopředu řádně připravte, a to včetně časového harmonogramu, zkontrolujte ji a několikrát si ji (klidně i nahlas) zopakujte.

Ujistěte se, že všechny materiály, se kterými budete pracovat, máte řádně připraveny. Můžete si vytisknout i celou prezentaci. Pokud budete mít okno, máte se kam podívat.

Osvědčilo se mi mluvit pomalu a zhluboka dýchat. Neomlouvejte se, že nejste ten správný člověk. Naopak v sobě podporujte pozitivní myšlení a náladu, musíte si věřit, že to dokážete.

Jakmile se prezentace rozjede a zapojíte auditorium do dění, tréma z vás zcela jistě spadne. Toto se mi již mnohokrát potvrdilo.

Závěr

Osobní zkušenost mi říká, že pokud budete muset náhle něco prezentovat a nebudete se na tento den dlouhodobě a systematicky připravovat, s největší pravděpodobností vaše vystoupení dopadne špatně.

Je to stejné, jako kdybyste chtěli bez přípravy uběhnout maraton (42,5 km), ujet na kole 200 kilometrů s převýšením 3 000 metrů či zdolat Mount Everest. Bez řádného tréninku do toho nepůjdete.

Musíte mít sebedůvěru. Tu získáte velmi dobrou znalostí dané problematiky a tím, že využijete různých příležitostí vystoupit a něco říct na veřejnosti.

Sebedůvěra a hodiny strávené veřejným vystupováním vám posléze pomohou překonat trému, stres či nervozitu.

Držím vám palce! Jarda Cirkovský

Líbil se vám tento článek? Zmáčkněte tlačítko „To se mi líbí“ či „Share“. Uděláte mi tím radost. 

Přečtěte si také